Nechť další slova vzbudí ve čtenářích myšlenku ... každý člověk si v sobě nese to, co stále hledá ... ztrácí čas i peníze - a teprve když v sobě objeví, to po čem celý život toužil zjistí, že to měl po celou dobu v sobě.
Ve chvíli, kdy budeme spokojeni s tím, co máme, co děláme, jací lidé nás obklopují, jakou práci vykonáváme, jak se k nám ostatní chovají, kolik peněz máme na kontě, jaké nemoci nás dostihly ... v této chvíli se nám začnou otevírat dvířka, po kterých tak toužíme. Pokud budeme stále hledat - znamená to, že stále nejsme spokojeni, stále jsme nenalezli to, co chceme, stále nemám to, po čem tak toužíme.
Zvykli jsme si spoléhat na druhé, vkládat naděje do druhých a věřit, že právě oni za nás danou práci vykonají. Možná, že věříme více ostatním, než sami sobě. Že hledáme odpovědi na otázky ve vnějším světě a zapomínáme je hledat uvnitř nás samotných.
Paradoxem je, že emancipace vzala ženám sebelásku, vzala jim lásku k sobě samým, vzala jim jejich sílu ženství, jejich schopnost zdraví a vitality. Toto jsme my ženy, vyměnily za ego - za materiální hodnoty a za zdraví. A možná právě proto, se z dnešních mužů stávají "navoněné figuríny", ovšem s ukládajícím se tukem do oblastí "ženských partií". Kam zmizeli opravdoví "chlapi" - kam spěje evoluce člověka?
Zde bych se ráda pozastavila nad pojmem "sebeláska". Ráda bych laicky uvedla její čistou podobu, bez definic vyčtených či převzatých z literatury.
Sebeláska je bezpodmínečná. Neexistuje žádné "ale". Je to láska k sobě samé, je to láska s velkým L. Sebeláska přichází tehdy, když jsi na prvním místě TY sám a učíš svoje děti, jak milovat sami sebe, jak sebe naplnit sebeláskou. Jelikož - pokud se člověk naplní čistou sebeláskou bude mít dostatek lásky pro druhé, bude moci lásku rozdávat a s úctou přijímat. Člověk naplněný sebeláskou bude milovat a bude milován.
Láska k ostatním je láskou k sobě samé - bez hodnocení, bez hledání rozdílů, bez srovnávání, bez nespokojenosti, beze strachu, bez zášti, bez nenávisti a dalších negativních emocí.
Se sebeláskou vlastně souvisí životní cesta, poslání.
Jste spokojeni tam kde jste? Jste spokojeni se svým zaměstnáním?
Odpovědi některých z vás budou negativní.
Proč je tomu tak? Pokud nemáte rádi svoji práci, chodíte do práce s nechutí, pouze za výdělkem - stále se pohybujete v negativních vírech, vynakládáte negativní energii, tvoříte si negativní myšlenky - laicky "bojujete".
Máte životní cíl? Jděte za ním. Vydejte se ale pozitivně naladěni. Stávající práci naplňte krásnými myšlenkami, těšte se na ni, usmívejte se, ... Však vám tato práce přináší peníze, které potřebujete na obživu - tak co takhle být za ni alespoň trochu vděčni? Změníte postoj - změníte cestu - splníte si svůj cíl. Život se vyvíjí postupně, někdy bolestně, pomalými kroky, ale každý další krok nás připravuje na ten další - překonává překážky, které nás obohacují o nové poznatky. A vytčený cíl se pomalu, ale jistě přibližuje.
Každý krok nás přivádí blíže k cíli, poskytuje nám nové informace a obohacuje nás o nové požitky a dovednosti - a tím nám pomáhá lépe využít naše dary. Životní cestou, kterou jdeme, se učíme novým věcem, rozvíjíme naši zralost díky zvratům, které nás potkávají. Zpravidla až velký smutek v životě donutí člověka začít hledat uvnitř sebe a hledět na svět s otevřenýma očima. Vidět štěstí ve frontě u pokladny, usmát se na pokladní a milovat to, co mám.
A na závěr moje meditace ...
Říkám jí "MEDITACE ŽIVOTA" - je to láska, kterou se snažím vidět ve všem. Meditací pro mě je úsměv a pohlazení od mého syna, zpěv ptáků, bzučení čmeláků, včel i vosiček, ... padající listí na podzim, každá chvilka s mými blízkými, moje bylinky a péče o ně, moje práce a moje rodina, Slunce, které vyjde každý den ... toto je moje meditace ... říkám jí "meditace života" ...
Bližší info k tématu: sarka.jalcova@email.cz
Přeji každému z vás, ať najdete to, co hledáte. Šárka J,
Žádné komentáře:
Okomentovat